Sportovní fanoušci po celém světě sledují maratony kvůli neuvěřitelným atletickým výkonům a rekordům, které posouvají hranice lidských možností. Ale to, co dělá nejen Vodafone Maraton Praha skutečně výjimečným, nejsou jen čísla na světelné tabuli v cíli, ale také lidské příběhy o odhodlání, o druhých šancích a o cestách, které vedou mnohem dál než jen ze Staroměstského náměstí napříč Prahou a zpět.  

Letošní ročník nabídl dramatickou podívanou na čele elitního pole. V mužské kategorii bylo zaděláno na pokoření rekordu závodu z roku 2023, ale také na vůbec první pokoření hranice dvou hodin a pěti minut. Dlouhé kilometry se zdálo, že historie se bude přepisovat. Ještě na třicátém kilometru měla dvojice Berehanu Wendemu Tsegu a Justus Kipkorir Limo náskok více než minutu na rekord Alexandera Mutisa 2:05:09 z roku 2023, ale následně se dostavil nečekaný soupeř, květnové slunce. Teplota místy šplhala až ke třiceti stupňům a na vedoucí dvojici dolehlo vyčerpání. Keňan Justus Kipkorir Limo se unavil natolik, že během posledních pěti kilometrů úplně vypadl z medailových pozic. Etiopan Berehanu Wendemu Tsegu udržel první příčku, ale rekord závodu odolal.

Pravděpodobně nejsilnější moment letošního ročníku se neodehrál na předních pozicích téměř dvanáctitisícového davu, ale v hloubi startovního pole. Před rokem touto dobou bojoval irský běžec Paul McCann na prvním kilometru pražského maratonu o holý život. Po náhlé srdeční zástavě a jedenácti výbojích defibrilátoru se díky bleskovému zásahu záchranářů doslova podruhé narodil. I přesto se letos do Prahy vrátil, aby úspěšně dokončil běh, což se povedlo v čase 5:48:21. V jeho případě sportovní výkon nebyl o tempu na kilometr, ale o ukázce síly vůle a irské nezdolnosti. 

Dalším zajímavým příběhem s velkým sportovním přesahem,  byl italský běžec Matteo Bermond, pro něhož byl samotný maraton jen „třešničkou na dortu“. Do Prahy totiž nepřiletěl, ani nepřijel autem. Celou trasu z Itálie až do české metropole urazil v sedle svého kola a Vodafone Maraton Praha nakonec zvládl v čase 4:24:27.

Pražský mezinárodní maraton je tradičně magnetem pro známé osobnosti a letošní rok nebyl výjimkou. Obrovský respekt si vysloužil olympijský vítěz v kanoistice Martin Fuksa. Sportovec zvyklý na úplně jiný typ zátěže dokázal, že má fantastickou kondici i na souši. Pouhých pět dní před závodem světového poháru zdolal trať v neuvěřitelném čase 2:56:19, čímž s přehledem splnil svůj předsevzatý cíl běžet pod tři hodiny.

Jen o pár minut za ním, s časem 2:59:56, finišoval moderátor a influencer Nikos Machalaos. Ten se letos rozhodl pro „reparát“ v klasickém stylu. Zatímco loni zaujal fanoušky kuriózní výzvou, kdy celých 42 kilometrů odběhl s rukama v kapsách, letos do závodu vložil maximální sportovní úsilí. Sám Nikos svůj běh hodnotil následovně: „Oproti loňsku se mi běželo značně líp. Tento rok jsem to chtěl mít rychle za sebou, takže se mi podařil sub3 maraton. V půlce jsem věděl, že je to reálný, ale zároveň jsem počítal s krizí na třicátém pátém kilometru, která mi vůbec nechutnala. Ale dodržoval jsem pitný režim, vypnul hlavu a povedlo se!”

Nekonečný příběh není jen filmová pohádka s létajícím drakopsem a hrdinným Atreyem, ale také příběh sedmi českých běžců, kteří již od roku 1995 drží neuvěřitelnou sérii. Pokaždé stojí na startu pražského maratonu a pokaždé ho dokončí. Letos už po třicáté. Před závodem se členové „RunCzech Kings” shodli na tom, že zkušenosti nikdy nenahradí poctivý trénink a i navzdory soupeření s o jednu i více generací mladšími běžci, se Radim Kotlaba i Daniel Dvořák dostali na fantastické časy pod 4 hodiny. Největší obdiv si ale bezesporu z této party zaslouží 78-letý František Večeřa, který na Pražském půlmaratonu upadl, naštípl si žebro, nemohl moc trénovat, ale postavil se na start maratonu a dokázal ho překonat za 6 hodin a 55 minut. Těšíme se na vás i za rok, pánové!